25.09.2008 19:50:23

akita inu


výška 58-70 cm, srst hustá, krátká, barva: bílá, červená, či žíhaná, vždy s bílou maskou a dalšími, přesně předepsanými bílými znaky

2

22.09.2008 14:45:41

Entlebušský salašnický pes

POUŽITÍ: Honicí, strážní a hlídací pes ke hlídání statků. Dnes také všestranný pracovní pes a příjemný rodinný pes.
KLASIFIKACE FCI:
Skupina 2 - Pinčové a knírači, molosská plemena, švýcarští salašničtí psi a jiná plemena
Sekce 3 - Švýcarští salašničtí psi
Bez pracovní zkoušky
KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED:
Entlebušský pes je nejmenším plemenem ze švýcarských salašnických psů. Pochází z Entlebuchu, což je údolí v oblasti kantonů Luzern a Bern. První popis pod názvem "Entlibucherhund" pochází z roku 1889, ale ještě dlouho poté se appenzellerský a entlebušský pes od sebe vůbec nerozlišovali. V roce 1913 představil profesor Heim, velký milovník podporující intenzivně plemena švýcarských salašnických psů, čtyři exempláře tohoto malého honáckého psa s vrozeně zkráceným ocasem na výstavě psů v Langenthalu. Na základě posudků rozhodčích byli tito psi zaneseni jako čtvrté plemeno salašnických psů do švýcarské plemenné knihy psů SHSB. První standard byl však zpracován až v roce 1927 a po 20. srpnu 1926 následovalo na základě iniciativy Dr. B.Kohlera založení švýcarského klubu pro entlebušské salašnické psy, který se nadále věnoval rozvoji a čistokrevnému chovu tohoto plemene. Jak nízký počet zápisů do plemenné knihy SHSB ukazuje, toto plemeno se rozvíjelo jen pomalu. Entlebušský salašnický pes získal nový podnět v okamžiku, kdy lidé odhalili a prokázali jeho vrozené vlastnosti živého a neúnavného honáckého psa a jeho vynikající vlohy pracovního plemene. Dnes, třebaže je stále ještě málo početný, nalezl tento atraktivní trojbarevný pes své milovníky a těší se stále rostoucí oblibě také jako rodinný pes.
CELKOVÝ VZHLED: Bezmála středně velký, kompaktně stavěný pes lehce obdélníkového formátu, trojbarevný jako všechna plemena švýcarských salašnických psů, velmi pohyblivý a mrštný. Čilý, bystrý, chytrý a přátelský výraz tváře.
DŮLEŽITÉ PROPORCE:
Poměr kohoutkové výšky k délce těla = 8 : 10.
Poměr délky tlamy k délce mozkovny = 9 : 10.
CHARAKTER A CHOVÁNÍ (povaha): Živý, temperamentní, sebejistý a nebojácný; vůči osobám, které dobře zná, je dobromyslný a příchylný; vůči cizím lehce nedůvěřivý; nepodplatitelný hlídač; veselý a učenlivý.
HLAVA: V harmonickém poměru k tělu, lehce klínovitá, suchá. Podélné osy tlamy a mozkovny jsou víceméně paralelní.
MOZKOVNA:
Lebka: Dost plochá, poměrně široká v nejširším místě mezi nasazením uší, k tlamě se trochu zužuje; týlní hrbol stěží patrný; čelní rýha málo vyjádřená.
Stop: Málo vyvinutý.
LEBKA OBLIČEJOVÉ ČÁSTI:
Nosní houba: Černá, lehce vystupující před přední okraj pysků.
Tlama: Silná, dobře modelovaná, od čela a lící zřetelně odsazená, stejnoměrně se zužuje, ale není špičatá; trochu kratší než vzdálenost od stopu k týlnímu hrbolu. Hřbet nosu rovný.
Pysky: Málo vyvinuté, těsně přiléhající k čelisti; okraj pysků černě pigmentovaný.
Čelisti / zuby: Silný, pravidelný a úplný nůžkový skus. Klešťový skus se toleruje. Chybění 1-2 P1 se toleruje. Na chybějící M3 se nebere zřetel.
Líce: Málo vyvinuté.
Oči: Poměrně malé, okrouhlé, tmavě hnědé až barvy lískových oříšků. Výraz živý, přátelský, pozorný. Oční víčka dobře přiléhající; okraje víček černě pigmentované.
Uši: Ne příliš velké; vysoko a poměrně široce nasazené; ušní boltce visící, trojúhelníkového tvaru, na špičce dobře zaoblené; pevná a dobře vyvinutá ušní chrupavka; v klidu ploše přiléhající; při vzbuzené pozornosti psa v nasazení lehce zvednuté a směřují dopředu.
KRK: Středně dlouhý, silný, suchý, plynule přecházející do trupu.
TRUP: Silný, lehce obdélníkový.
Hřbet: Rovný, pevný a široký; poměrně dlouhý.
Bedra: Silná, ohebná, ne příliš krátká.
Záď: Lehce spadající, poměrně dlouhá.
Hruď: Široká, hluboká, dosahující až k loktům. Výrazné předhrudí; žebra přiměřeně klenutá; hrudní koš protáhlý, oválného průřezu.Spodní linie z profilu a břicho málo vtažené.
OCAS: Přirozený ocas plynule navazující na lehce skloněnou záď. U nesení ocasu snaha o lehce visící nebo zcela visící ocas. Anebo vrozené zkrácení ocasu. Dlouhý ocas a vrozeně zkrácený ocas jsou rovnocenné.
KONČETINY
HRUDNÍ KONČETINA: Silně osvalená, ale ne příliš těžká; není postavena ani příliš úzce, ani příliš široce. Běhy jsou krátké, robustní, rovné, souběžné a postavené dobře pod tělem.
Plece: Svalnaté; lopatka dlouhá, šikmá a dobře přiléhající.
Nadloktí: Stejně dlouhé nebo jen o málo kratší než lopatka. Úhel s lopatkou zhruba 100 až 120°.
Loket: Dobře přiléhající.
Předloktí: Poměrně krátké, rovné, dobré síly kostí, suché.
Nadprstí: Při pohledu zepředu plynule navazuje na předloktí; při pohledu ze strany jen velmi mírný úhel; poměrně krátké.
PÁNEVNÍ KONČETINY: Dobře osvalené. Při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny postaveny nepříliš úzce, jsou rovné a rovnoběžné.
Stehna: Poměrně dlouhá, v koleni tvoří s lýtkem poměrně otevřený úhel. Stehna široká a silná.
Lýtko: Zhruba stejně dlouhé jako stehno; suché.
Hlezno: Silné, poměrně hluboko posazené, dobře zaúhlené.
Zadní nadprstí (nárt): Poměrně krátké, robustní, svisle postavené a v obou pohledech rovnoběžné. Paspárky se musí odstranit s výjimkou zemí, ve kterých je odstraňování pasapárků zákonem zakázáno.
TLAPY: Oblé, s těsně navzájem přiléhajícími a dobře klenutými prsty. Směřují rovně dopředu; drápy jsou krátké a silné; polštářky pevné a odolné.
CHODY: Prostorný, uvolněný a lehce plynulý průběh pohybu se silným posunem vycházejícím z pánevní končetiny; při pohledu zepředu a zezadu se končetiny pohybují rovně a rovnoběžně.
OSRSTĚNÍ
SRST: Patrová srst. Krycí srst krátká, pevně přiléhající, tvrdá a lesklá. Podsada hustá. Lehce zvlněná srst na kohoutku a / nebo hřbetě se sice toleruje, ale není žádoucí.
BARVA A ODZNAKY: Typické trojbarevné zbarvení. Základní barva je černá s pokud možno symetrickými tříslově zbarvenými (žlutá až hnědavě rezavá barva) a bílými odznaky. Tříslově zbarvené znaky se nacházejí nad očima, na lících, na tlamě a na hrdle, po stranách hrudníku a na všech čtyřech končetinách, přičemž na končetinách musí tříslová barva ležet mezi černou a bílou.
Podsada: tmavě šedá až hnědavá.
Bílé odznaky:
- Dobře viditelná, úzká bílá lysina, probíhající bez přerušení od temene přes hřbet nosu; může zcela nebo částečně obepínat tlamu.
- Bílá od brady přes hrdlo bez přerušená až na hruď.
- Bílá na všech čtyřech tlapách.
- U dlouhého ocasu je žádoucí bílá špička.
Nežádoucí ale tolerované zbarvení: malá bílá skvrna na šíji (ne větší než zhruba půlka dlaně).
VELIKOST - Kohoutková výška:
Psi: 44 - 50 cm, tolerance do 52 cm
Feny: 42 - 48 cm, tolerance do 50 cm
VADY: Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou.
- Chybějící pohlavní výraz.
- Silné odchylky od ideálních proporcí.
- Příliš hrubé nebo příliš jemné kosti.
- Nedostatečné osvalení.
- Kulatá mozkovna.
- Silně vyjádřený stop.
- Krátká, příliš dlouhá nebo špičatá tlama; hřbet nosu jiný než rovný.
- Lehký předkus.
- Chybějící zuby kromě dvou 1. třeňových zubů.
- Oči příliš světlé, příliš hluboko usazené nebo vystupující.
- Nedostatečně uzavřená víčka.
- Uši příliš hluboko nasazené, příliš malé nebo příliš špičaté, nesené odstávající; složené ucho.
- Hřbet příliš krátký, spáditý nebo kapří hřbet.
- Záď přestavěná nebo silně spadající.
- Hrudní koš příliš plochý nebo sudovitý; chybějící předhrudí.
- Zalomený ocas, ocas nesený nad hřbetem.
- Strmé zaúhlení hrudních končetin.
- Vytočené nebo křivé přední běhy.
- Měkká nebo prošlápnutá zápěstí.
- Strmé zaúhlení, kravský postoj nebo sudovitý postoj pánevních končetin; sbíhavý postoj.
- Tlapy podlouhlé, málo klenuté prsty.
- Chody krátké, strnulý pohyb, sbíhavý, křížící se pohyb.
- Chyby kresby srsti:
- Přerušená lysina.
- Bílá skvrna na šíji větší než zhruba půlka dlaně.
- Bílá dosahující zřetelně nad zánártí (holinky).
- Bílá není na všech čtyřech tlapách.
- Průběžný bílý obojek (vážná vada).
- Rozdělená bílá na hrudi (vážná vada).
- Hrudní končetiny: chybějící rezavě červená mezi bílou a černou (vážná vada).
- Chybějící bílá kresba na hlava, hlava zcela černá (velmi vážná vada).
- Nejisté chování, nedostatek temperamentu, lehká agresivita.
VYLUČUJÍCÍ VADY:
- Bojácnost, agresivita.
- Podkus, výrazný předkus, zkřížený skus.
- Entropium, ektropium.
- Žluté dravčí oko, skleněné oko, modré oči.
- Zatočený ocas.
- Příliš dlouhá, jemná srst; chybějící podsada.
- Chybějící trojbarevné zbarvení.
- Základní barva jiná než černá.
- Nedostatečná velikost, nadměrná velikost ve srovnání s údaji o toleranci.
Pozn.: psi musí mít dvě normálně vyvinutá varlata, která jsou zcela uložená v šourku.

22.09.2008 14:35:12

Velký švýcarský salašnický pes

POUŽITÍ: Původně hlídací a tažný pes, dnes také jako pes doprovodný, obranářský a rodinný.
KLASIFIKACE FCI:
Skupina 2 - Pinčové a knírači, molosská plemena, švýcarští salašničtí psi a jiná plemena
Sekce 2.3 - Švýcarští salašničtí psi
Bez pracovní zkoušky
KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED:
Předkové velkého švýcarského salašnického psa byli dříve ve střední Evropě značně rozšířeni. Často byli označováni jako řezničtí psi, byli to silní, tříbarevní, ale také černí s červenohnědými odznaky nebo žlutočervení psi. Chovali je nejen řezníci a obchodníci s dobytkem, ale i řemeslníci a sedláci k osobní ochraně i k ochraně majetku, ale i k nahánění dobytka a také k tahu. U příležitosti jubilejní výstavy k 25. výročí založení Švýcarské kynologické společnosti (Schweizer kynologische Geselschaft-SKG) v roce 1908 v Langenthalu byli poprvé dva takoví psi předvedeni k posouzení jako "krátkosrstí bernští salašničtí psi" prof. Albertu Heimovi. Tento významný švýcarský kynolog z konce minulého a začátku 20. století, který se rozhodujícím podílem zasloužil o založení a konsolidaci chovu všech plemen švýcarských salašnických psů, poznal v těch dvou krátkosrstých psech původní, velké salašnické a řeznické psy, kteří již byli považováni za vymizelé. Tito psi byli Švýcarskou kynologickou společností (SKG) uznáni jako samostatné plemeno a poprvé zapsáni v roce 1909 jako "Velký švýcarský salašnický pes" do 12. svazku Švýcarské plemenné knihy. V kantonu Bern byli vyhledáni další psi a feny kteří svým vzhledem odpovídali popisu tohoto plemene, jak jej připravil prof. Albert Heim. S těmi byl také založen již systematicky řízený čistokrevný chov. V lednu 1912 byl založen "Klub velkých švýcarských salašnických psů", který převzal péči o chov a propagaci tohoto plemene. Po dlouhá léta zůstávala však chovná základna málo početná, neboť bylo obzvlášť těžké zajistit k chovu dobře způsobilé feny. Teprve od roku 1933 mohlo být ročně zapisováno do Švýcarské plemenné knihy více než 50 psů tohoto plemene. Dne 5. února 1939 byl poprvé FCI uznán a zveřejněn standard Velkých švýcarských salašnických psů, kteří byli používáni i ve službách švýcarské armády během II. Světové války. Zde byli používáni k tahu a také k nošení břemen, zvláště v těžce přístupném horském terénu. Pracovní využití velkého švýcarského salašnického psa také přispělo k tomu, že v roce 1945 bylo poprvé zapsáno do Švýcarské plemenné knihy přes 100 štěňat a celkový stav tohoto plemene ve Švýcarsku obnášel 350 až 400 zvířat. Dnes je toto plemeno chováno i v okolních zemích Švýcarska. Pro svou klidnou a vyrovnanou povahu je velký švýcarský salašnický pes ceněn především jako pes vhodný pro rodinu. Chov Velkých švýcarských salašnických psů je dnes rozšířen téměř po celé Evropě, i když v některých zemích jen ojediněle, ale nachází své příznivce i na jiných kontinentech a speciálně v USA.
CELKOVÝ VZHLED: Tříbarevný statný pes silné kostry a dobrého osvalení. Přes svoji velikost a hmotnost prokazuje vytrvalost a dobrou pohyblivost.
Důležité poměry tělesných proporcí:
Délka těla : kohoutková výška = 10 : 9
Hloubka hrudníku : kohoutková výška = 1 : 2
Délka lebky : délka hřbetu nosu = 1 : 1
Šířka lebky : šířka mordy = 2 : 1
POVAHA A CHOVÁNÍ: Jistý, pozorný, ostražitý a nebojácný v běžných každodenních situacích. Dobromyslný a přítulný k jemu známým osobám, sebejistý vůči cizím, středního temperamentu.
HLAVA: Hlava mohutností přiměřené odpovídající tělu, ale ne těžká. Hlava psa je silnější a výraznější než hlava feny.
LEBEČNÍ PARTIE: Plochá a široká. Na stopu začínající střední čelní rýha probíhá vzhůru.
STOP: Málo vyjádřený.
OBLIČEJOVÁ ČÁST HLAVY:
NOSNÍ PARTIE: Čenich černý, nosní hřbet rovný, bez středového žlábku.
MORDA: Silná, delší než hluboká, ne špičatá jak při pohledu se shora, tak i z boku.
PYSKY: Méně vyvinuté, přiléhající, černé barvy.
CHRUP: Co do počtu zubů plný, silně vyvinutý chrup s pravidelným nůžkovým skusem. Chybění jedné P1 nebo P2 je tolerováno. Chybění M3 se netrestá.
OČI: Mandlového tvaru, středně velké, ani hluboko uložené, ani přespříliš vystupující. Barvy lískového ořechu až kaštanově hnědé, bystrého, přátelského výrazu. Víčka dobře přiléhající.
UŠI: Středně velké, trojúhelníkovitého tvaru a poměrně vysoko nasazené. V klidu přiléhající ploše ke hlavě, při pozornosti směřují dopředu. Zevnitř i zevně dobře osrstěné.
KRK: Silný, svalnatý, spíše kratší a zavalitý. Bez laloku.
TĚLO:
HŘBET: přiměřeně dlouhý, silný a rovný.
BEDRA: Široká a silně osvalená.
ZÁĎ: Dlouhá a široká spadající v mírném zaoblení.
HRUDNÍK: Mohutný a široký, dosahující až k loktům. Hrudní koš kulatě oválného průřezu, nesmí být plochý, ale také ne sudovitý. Předhrudí dobře vyvinuté, nápadně široké.
BŘICHO: Břicho a slabiny jen málo vytažené.
OCAS: Poměrně těžký, dosahující až ke hleznům. V klidu svěšený. Při pozornosti a pohybu výše a poněkud zahnutě nesený, ale nikdy ne prsténkovitě stočený nebo spadající přes hřbet.
HRUDNÍ KONČETINY:
VŠEOBECNĚ: Postavení spíše široké, při pohledu zepředu končetiny rovné a souběžně stojící.
LOPATKY: Lopatka dlouhá, mohutná, šikmo uložená, dobře přiléhající k hrudníku a dobře osvalená, svírající s ramenem ne příliš tupý úhel.
PŘEDLOKTÍ: Tvořeno silnými kostmi, rovné.
NADPRSTÍ: Pevné, při pohledu zepředu rovné, ze strany téměř kolmo stojící.
PÁNEVNÍ KONČETINY:
VŠEOBECNĚ: Při pohledu zezadu postavení rovné, ne příliš úzké. Nárty a tlapy nesmí být ani vybočené, ani vbočené. Vlčí drápky musí být odstraněny.
STEHNO: Poměrně dlouhé, při pohledu ze strany s poměrně dlouhým bércem, v kloubu kolenním tvořící zřetelný tupý úhel. Stehna a bérce široké, mohutné a dobře osvalené.
HLEZNOVÝ KLOUB: Silný a dobře úhlený.
TLAPY: Mohutné, rovně vpřed směřující, dobře uzavřené s výrazným klenutím prstů a silnými drápy.
CHODY: Prostorný a rovnoměrný pohyb při všech druzích chodů. Výrazné a volné vykročení vpředu a dobrý kmih ze zádi. Při klusu jak při pohledu zepředu, tak i zezadu přímočaré vedení končetin.
OSRSTĚNÍ:
DRUH SRSTI: Krátkosrstý s hustými, středně dlouhými pesíky a s hustou, pokud možno tmavošedě až černě zabarvenou podsadou. Krátké pesíky jsou přípustné, pokud je v srsti i podsada.
BARVA: Základní barva je černá s hnědočerveným pálením a bílým symetrickými znaky. Hnědočervená barva se rozprostírá mezi základní černou barvou a bílými znaky na tvářích a nohou, je ale také nad očima, na vnitřní straně ušních boltců, na předhrudí a na spodní straně ocasu. Bílé odznaky se nachází na hlavě (lysina), na mordě, na hrdle se souvisejícím pokračováním na předhrudí a spodní stranu hrudníku, na tlapách a špičce ocasu. Mezi lysinou a červenohnědými znaky nad očima má vždy zůstat proužek černé srsti.
Bílá týlní skvrna nebo bílý prstenec na krku se tolerují.
VELIKOST:
Psi kohoutková výška: 65 - 72 cm
Feny kohoutková výška: 60 - 68 cm
CHYBY: Každá odchylka od výše uvedeného popisu standardu musí být považována za chybu, jejíž hodnocení by mělo být ve správném poměru ke stupni a závažnosti této odchylky.

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se